Florencii jsem navštívila jako 16 letá holka a zůstala ve mne vzpomínka, jak stojím pod obrovskou katedrálou v liduprázdné noci a mám pocit, že k vrcholu věže nedohlédnu. Tehdy jsem ještě nic nevěděla o Brunelleschim, renesanci a tudíž jsem nemohla pochopit, co toto ikonické město znamenalo pro rozvoje evropského umění.
Vrátila jsem se sem po letech se synem, pro kterého se stalo městem, kam se touží pravidelně navracet. Florencie má očividné kouzlo i pro malé kluky, kteří jsou stejně nepoznamenaní věděním jako já tehdy před lety. Provedu vás svými místy, které mám ráda, a jejichž atmosféra je pro mne neopakovatelná.
Miniaturní galerie Ufizzi
Není třeba se přímo trápit návštěvou rozsáhlých galerií, abychom měli šanci vidět něco neopakovatelného a co se v knihách o umění vyjímá na prvních místech. Stačí se doslova porozhlédnout. Kostely jsou plné ikonických fresek a oltářních maleb, stejně tak jako ulice se sochami těch nejznámějších umělců.
Nenápadný kostel Všech svatých je pro zvídavého návštěvníka nevšedním překvapením. V lodi kostela nalezneme dvě fresky. Sv. Jeronýma od Domenica Ghirlandaia a sv. Augustina Sandra Botticelliho. Ten žil v blízké čtvrti a v tomto kostele je i pochován. Pouze přesné místo jeho hrobu je už k nenalezení díky několika přestavbám. Místo mne samotnou nadchlo a při své další návštěvě jej nevynechám.
Legendární poslední večeře páně
Všichni známe tu jednu jedinou proslulou fresku Leonardovu. Málo kdo ale ví, že Florencie je místem s největší koncentrací fresek znázorňující tento biblický výjev na světě. Najdeme jich tu nepočítaně. Neslavnější z nich se nachází v refektáři zmíněného kostela Všech Svatých. Autorem je proslulý Domenico Ghirlandio. Mohu vás ale ujistit, že obrázek je nic neříkající oproti realitě, která vás naprosto uzemní.
Kouzelná čtvrt´
Oltrarno je de facto jedinou čtvrtí, která si zachovává původní ráz a svojí autenticitou působí opačným dojmem než hlavní turistický tah protilehlé strany řeky Arno. Najdeme tu několik restaurátorských dílen, které kolem 10 dopolední hodiny otevřou vrata a lze tak nahlédnout přímo pod šikovné řemeslné ruce zdejších umělců. Pokud je to možné, tak zrovna zde si pronajímám byt, abych mohla mít tuhle báječnou atmosféru na dosah.
Náměstí Santo Spirito přes den může připomínat relativně tiché místo, ale k večeru se mění v příjemně živoucí místo, kde posedávají lidé u kávy nebo vína. O víkendu se zde pak rozloží bazary a bleší trhy. Pro turisty je to až druhořadá atrakce, pokud mají ve svém itineráři volno. Pro mne osobně bylo krásné potkávat staré ženy v dlouhých sukních, které šly na nedělní mši nebo dědečky kouřící své viržinko u stolku na chodníku.
Kde je ve Florencii nejlepší zmrzlina
Na tuhle otázku je lehké odpovědět, téměř všude. Florencie je totiž kolébkou nejen renesance, ale narodila se tu i tato slavná pochoutka. Aby ale nepřišla o svoji pověst, zmrzlina tu je kvalitní na každém kroku. Budete mít jen jeden velký problém, a to si vybrat.
Západ slunce, který můžu vidět pořád
Piazza Michelangelo je pojmenovaná po onom slavném umělci, jehož socha se zde nachází. K večeru se tu scházejí zejména mladí, pro které se stalo setkání na zdejších schodech při západu slunce společenskou tradicí. Je pravdou, že pohled na město v oranžovém oparu je pokaždé nadčasový.
Nekropole jako Hobití město
Přesně tak bych bez jakékoli nadsázky nazvala hřbitov u kostela San Miniato al Monte. Nepodívat se na zdejší monumentální hrobky a funerální výzdobou by bylo mrháním příležitosti. Kostel stojí na kopci a je od něj nádherný pohled na Florencii.
Luxusní hotel pro mnichy
I tak lze nazvat klášter San Marco, v němž se nachází další z výjevů Poslední večeře Páně. Jedním z členů řádu byl otec Angelico s výrazným malířským talentem. Byl velmi činorodý a každou z cel svých spolubratrů ozvláštnil jedním z biblických motivů. Právě toto činí klášter San Marco naprosto unikátním.
Zelená Florencie
Jedině z letecké mapy lze rozpoznat, kolik zahrad bychom našli mezi domy a ulicemi. Jsou skryté za vysokými zdmi paláců a klášterních bloků, ale často jsou přístupné veřejnosti. Zahrady Boboli jsou již proslulé a právě ony sloužily jako inspirace pro veškeré zahrady, které teď obdivujeme po celém světě.
Naopak Bardini nejsou tak slavné, ale mají mnoho zajímavých zákoutí. Nejkrásnější jsou v době květu vistárie či růží. Chybu ale neuděláte ať zavítáte kdykoli. Výhled z malebného atria korintských sloupů je jedinečný.
Nikdy bych nevěřila, že mne může jakékoli velkoměsto takhle oslovit. Jenže Florencie má nadstavbu několika století, které vykreslovalo jeho podobu v neuvěřitelných barvách a tvarech. Nemyslím tím zdaleka prvotní obraz, ale její obrovskou koncentraci uměleckých počinů, existenci bezpočtu osobností a stopy tisíců událostí evropského významu. Zde víc jak jinde platí, čím hlouběji a pozorněji se budu dívat, tím více a dychtivě budu pomyslně otevírat dveře místností, které chci objevit. Florencie je v tomto kontextu neskutečně dobrodružná.
Můžete ode mne očekávat další články s tématikou Florencie, ale až si oddychnu a vstřebám emoce, které ve mě samotné psaní vyvolává.