Za můj vřelý vztah ke hřbitovům vděčím své mámě, která mne od útlého věku vodila do těchhle zelených parků mrtvých. At´ jsme přijeli do jakékoli země, města nebo vesnice, naše první kroky vedly právě sem. Až později jsem si uvědomila, jak výhodné to je nejdřív zamířit právě na hřbitov. Seznámila jsme se totiž s lidmi, kteří byli provázání s místem pěkně pohromě. Už dávno si na návštěvu hřbitovů šetřím dostatek času a na svých cestách je vyhledám takříkajíc v první linii. Hřbitovy jsou totiž odleskem a zrcadlem dějinných událostí spjatými s daným místem.
Bechyně
Jedním z nejzajímavějších z těchto oáz je starý hřbitov v Bechyni hned za kostelem sv. Michala. Klidně by mohl být kulisou v některém z Vláčilových filmů, protože všude je cítit nostalgie dob minulých, a to zejména díky litinovým křížkům, které jsou tu na dohled v desítkách řad. Pochována je zde třeba sestra K. H. Borovského Jana Pujmanová. Bechyňský hřbitov má ale i jednu kuriozitu. Při mé první návštěvě jsem sama sebe uvedla v omyl, když jsem mylně předpokládala, že na hřbitově řádili vandalové. Kdesi v zadních řadách jsme zahlédla náhrobek zcela pokrytý červenou barvou. Bil tak do očí, že mne hned upoutal a přinutil, abych si jej blíže prohlédla. Z nelegálního činu se vyklubala pouze vzpomínka na ruské vojáky padlé za druhé světové války. Náhrobek je to zcela jedinečný, ale o vkusu tvůrců by mohly být vedeny zajímavé diskuse.
Sloup v Čechách
Na hřbitov ve Sloupe mám velmi silnou vzpomínku. Za relativně vydatného deště jsem se vstoupila brankou na zdánlivě obyčejný hřbitov. Z pohledu prvních řad by se nejednalo o nic mimořádného, ale strukturovanost a stupňovitost terénu ve mně vzbudila zvídavost. Prošla jsem pár řadami vzhůru a vstoupila do jiného světa. Náhrobky, které nikdo mnoho let již neopečovával, rozlomené mramorové desky, povalující se litinová písmena a vyloupané medailonky zemřelých. Až po důkladem a pozorném pohledu na terén se přede mnou rozprostřela dávná historie, která se na zdejším kraji tak podepsala. Českolipsko se dříve nacházelo v oblasti Sudet a hroby, o které neměl nikdo zájem využili noví obyvatelé. Nicméně z pohledu příchozího vypadaly jednotlivé řady jako lidské zuby starce, kterému už notně vypadaly. Aby kontrastů nebylo pomálu, v centrální linii ční jako Stalinův památník na Letné pomník ruským vojákům.
Mouřenec na Šumavě
Přirovnání k pohádkovému hřbitovu by se mohlo někomu zdát nemístné, ale o tom u kostela sv. Mořice u Annína to platí doslova a do písmene. Kostelíček na kopci obklopený romantickým starým hřbitovem zve k rozjímání. Vládne zde ticho, jemuž napomáhají rozkošatělé stromy jírovce. Nejkrásnější je ale podzim, kdy kaštan shazuje svoje plody a les se barví divukrásnými odstíny. Velmi starobylý kostel ukrývá nedávno zrestaurované malby ze 14. století. Zachovala se zde freska Posledního soudu zachycující výjevy Krista s apoštoly nebo Setkání tří živých s třemi mrtvými. Vyobrazení těchto funerálních výjevů je v našich krajích dost neobvyklé, nicméně kostel ukrývá ještě další zajímavost, kterou je ossarium neboli kostnice. V dřívějších dobách byly kosti jistě uspořádány do určitých tvarům, ale nyní je zde k vidění pouze množství nahodile nashromážděných kostí. Kostel na Mouřenci je zjevením v šumavských kopcích, jako by si ho vybral sám anděl s Boží pomocí. Více indicií k uhádnutí slavné pohádky, která se zde natáčela vám už ale nedám.
Comments