Na skok od Brna
Za zážitky vážíme často dost dlouhou cestu, ale kdybychom se lépe rozhlédli, najdeme tu bezpočet míst, která okouzlí. Nestojí nás ani mnoho času a námahu a odměněni budeme příjemným překvapením.
Zapomenutý sentiment v lesích
Projížděla jsem tudy mnohokrát na Vysočinu, kde máme chalupu. Ještě za dob mého dětství jsem míjela budovy ošuntělé bez známky toho, že kdysi skrývaly prosperující velkostatek Mitrovských. Řeč je o Dolní Rožínce, kterou máme my z okolí zapsanou spíše jako místo těžby uranu. To vše je již zcela minulostí. Z každého příběhu zde ale na nás vykukují její pozůstatky. Tu nedávnou reprezentují bytovky pro zaměstnance dolů a těžební věž Rožná I. Naopak tu dávnější tak trochu obklopuje džungle zeleně a zarůstá téměř nevzpomenuta. To, že Dolní Rožínka prožívala mnohé dny prosperity dokládá zámek, sice trochu přestavěný po požáru, na jehož fasádě je ale stále k přečtení rodové heslo Mitrovských Aeternus, quia purus „Věčný, protože čistý“.
Největší krasavicí jejich panství byla klasicistní zahrada, z níž toho dodnes příliš mnoho nezůstalo. Jan Nepomuk Mitrovský byl velmistr zednářské lože a osobně byl tvůrcem několika projektů sentimentálních zahrad. Dokonce jsou zde jisté teorie, že zednářskou symboliku vložil i do dispozice samotného parku.
Dychtivý návštěvník ještě dnes najde v parku několik staveb a při troše fantazie si díky terénním pozůstatkům představí obraz minulosti. Procházka bývalým parkem není krátká, protože stavby se nacházejí na poměrně velké ploše. K umělé zřícenině zvané Jivina je nutné se vrátit znovu do městečka a projít na druhý konec obce. Zasněžená krajina dodává místu ještě více nádechu romantiky a skryje to, co by léto nechalo na očích. Pro mne osobně to bylo jedno z několika překvapení nedaleko mého domova.
Sláva žerotínského sídla
Náměšť nad Oslavou je monumentální zámek, kde za dob soudruhů byla k vidění největší sbírka gobelínů u nás. Dnes je tomu jinak a nabízí to, co mnohé jiné zámky. Mě ovšem lákala historie. Osobně mám ráda téměř nepovšimnuté maličkosti, v podobě stavebních úprav, různých architektonických prvků, okenní říms a ostění vchodů. Zejména je to pak česká renesance, jejíž první kroky de facto najdeme nejdříve právě na Moravě. Jedním z mužů, který ji propagoval jako nekrásnější umělecký artikl byla osobnost, kterou mám obzvláště ráda. Tím je Karel starší ze Žerotína. Na svou dobu neuvěřitelně vzdělaný člověk, který v tomto stylu přestavěl snad veškerá svá panství. Zasáhl i v Lomnici, kde díky němu máme krásné renesanční arkády.
Jako majitel i naší Náměště se rozvášnil i zde. Vřele doporučuji nespěchat a projít se všemi kouty zahrady. Nejen parterem, kde se každý rok odehrává folkový festival, ale je třeba sejít i pod most terasovitou částí s pozůstatky schodů vedoucích až k malé, ale rozkošné vyhlídce. K ní vedou dveře přímo do jedné z místností zámku. Prozkoumat veškeré kouty téhle obrovské budovy se všemi přilehlými stavbami by zabralo opravdu dost času, ale výlet by to byl báječný. K dispozici jsou jen dva okruhy, které musí stačit. I tak je Náměšť dostatečným důvodem k návštěvě a příjemně stráveným časem. Možná zabloudíte i do dílny uměleckého kováře, kterou si však musíte sami najít.
Na templářském hradě
Kdo nezná přírodu kolem řeky Jihlavy, o hodně přichází. Nikdy bych si nemyslela, že kousek od domova je tak pěkná řeka a lesy kolem. Mám ráda ptactvo, takže jsem ocenila množství různých druhů, které nepotkám doma. Takzvané „birdwatching“, které Američané považují za koníček, způsobil velké zdržení, ale podívaná to byla náramná. Nedaleko vsi Biskoupky, když projdete chatovou oblastí, najdete rozcestí, na jehož úpatí se rozkládá tábor Hnutí Brontosaurus. Cesta nahoru k hradu je dle mapy poměrně krátká, ale převýšení s terénními překážkami dá zabrat. Zážitků můžete očekávat několik, mým entrée byl až mystický pohled na let výra velkého. Výstup k hradu řádu templářů je skutečně nádherný a hrad sám ještě pořád dokládá důkazy své někdejší rozlehlosti. Pokud nebudete spěchat, můžete tu strávit i několik hodin. Svačinka s výhledem na kaňon řeky je lepší než v pětihvězdičkovém hotelu.
Kdy a za jakých okolností Templštejn zanikl, není známo. Na konci 19. století a zejména v letech 1900-1906 prováděl v prostoru hradu vykopávky panský revírník Štencl, pozdější spoluzakladatel muzea v Moravském Krumlově. Při výkopech našel vrstvu popela a spálených trámů, kamenné koule a lidské kosti. Z toho se soudí, že hrad zanikl velkým požárem někdy v polovině 16. století.
Templštejn je v každém ohledu místem hodným naší pozornosti. Členité rozvaliny hradu jako by zvaly k tichu a rozjímání. Přístup není příliš přívětivý, a proto se zde mnohdy budete pohybovat sami. Bude tak možné zaposlouchat se do křiku dravých ptáků nebo šveholení pěvců. Zdálky pak bude jemně šumět řeka a pohár hojnosti tak bude naplněný.
Comments