Florencie je oprávněně v našich myslích zapsaná jako centrum umění a kultury. Je to něco, co nám naskočí jako stereotyp posuzování a vnímání, a to bez ohledu na věk a výši vzdělání. Všichni ji máme zapsanou jako ikonu toho nejlepšího, co stvořila renesance, ale zcela jistě tento věk přesáhla.
Já osobně v minulosti nijak k tomuto městu nevzhlížela a doposud pro mne neznamenalo nic více než jiná. Nicméně osud tomu chtěl a já se ocitla na jednom z břehů řeky Arno a propadla jejímu kouzlu stejně jako mnozí přede mnou.
Shodou okolností jsem si pronajala byt ve čtvrti, která jako jedna z mála pořád žije oním ruchem místních obyvatel. Nacházel ve slepé uličce v těsné blízkosti náměstí Santo Spirito s příznačným názvem Via Maffia. Ubytovala jsem se ihned po ránu, kdy Italové mají téměř půlnoc. Místo působilo téměř mrtvolným dojmem a jen složené židle a stoly dávaly znát, že tahle princezna jen spí. Stačí ovšem, aby paprsky slunce ztratily svoji sílu a v tom okamžiku se probudí k životu.
K tichému dojmu přispívá i bednění okenic, které má ovšem svůj praktický účel. Skrývá ale často mnohá překvapení, najdeme tu výlohy obchodů, okna s překrásným lemováním nebo řemeslné dílny. Jednu takovou jsem měla přímo vchodu domu a mohla nenápadně po očku sledovat práci restaurátora. Takovýchto řemeslných dílen je ve Florencii mnoho, proslulé jsou ty vyrábějící vitráže či grafické listy.
Mnohé z těchto technik jsou svojí výrobou pro Florencii typické. Například lept, který vznikl v 16. století je stále platnou a živu součástí dnešních florentských řemesel. V italštině zvaná „acquaforte“ je tradiční, poměrně náročnější technikou rytí do kovové desky, jejíž povrch je narušovaný použitím kyseliny. Takovýto výtvor je poté nanesený na papír a teprve pak dá vznik danému výjevu. Grafická edice je ale limitovaná, a to počtem 150 kusů. Následně by se kovová deska neměla už využívat, aby se zachovala originality díla. Jednou z takových dílen je i ta nacházející se v čtvrti Oltrarno.
Náměstí Santo Spirito je skutečným centrem této čtvrti, ve dne ožívá různými trhy a večer se tu setkávají místní při sklence víny. Proměna náměstí je vskutku výrazná, protože při procházce v dopoledních hodinách je pohled na toto místo zcela odlišný. Ale to je přesně to, co z něj dělá stále živoucí prostor. Přispívá to k pocitu nenucenosti a volnosti, jako byste tu nebyli jen na návštěvě.
Nenechejme se ovšem mýlit, že takto to vypadá ve Florencii leckde. Přejdete-li Ponte Vecchio, octnete se ve směsici davů, který vás doslova nepustí ze svých spár a autenticita je pryč. Proto je třeba se zdržet a Florencii poznat lépe. Důležité je také nenechat se oklamat tradičními lákadly, o kterých se dočtete na stránkách snad všech cestovních kanceláří. Vězte, že právě toto jsou místa, která vás příliš nenadchnou. Šanci poznat je blíže v jejich alespoň trochu neotřelé podobě máte jen při pečlivém naplánování. Dobře tomu poslouží brzká rána či špatné počasí. To si pak můžete být jisti, že zde budete míst prostoru pro sebe až dost. Co si totiž budeme nalhávat, člověk je tvor invazivní a zdaleka ne vždy ohleduplný, a proto je pro citlivějšího návštěvníka lepší se místům, v určitých časech vyhnout.
Comments